Život svatého Mikuláše

Svatý Mikuláš, kterému je zasvěcen náš chrám a který je i patronem našeho města, pojmenovaného podle něj Mikulov, narodil se kolem roku 280 ve městě Pataře v Malé Asii. Jeho rodiče se jmenovali Teofan a Nonna - Byli zámožní a velmi zbožní. Mikuláš studoval na tehdejších školách teologii a filosofii a po skončení studií byl vysvěcen na kněze. Sv. Mikuláš byl od nejútlejšího dětství velmi zbožný a byl na něm vidět zvláštní Boží dar. Se svatostí dodržoval postní dny, zdržoval se her a neslušných řečí, většinu svého času trávil v motlitbě a ukazoval andělskou dobrotu ke všem lidem. Delší dobu žil jako mnich mezi poustevníky v okolí Tebaidy a to do té doby, než byl zvolen biskupem. Stalo se tak podivuhodným způsobem. Biskupové, kteří se sešli v městě Myra, aby po smrti místního biskupa zvolili jeho nástupce, se dlouho nemohli dohodnout, koho mají zvolit. Rozhodli se tedy, že zvolí toho, kdo první vstoupil do chrámu. Ze začátku se bránil přijmout funkci biskupa, ale pochopil, že je to vůle Boží a podřídil se. V té době vládli v římské říši císařové Dioklecián a Maxmilián, kteří oba zuřivě pronásledovali křesťany. A protože sv. Mikuláš směle učil o víře v Krista, byl i on zatčen, vsazen do vězení a mučen spolu s ostatními křesťany. O kruté bezohlednosti tohoto pronásledování svědčí tato epizoda: Ve městě Nikomédii si křesťané postavili v době předcházejícího klidu, kdy se domnívali, že k pronásledování již nedojde, ohromný a překrásný chrám. Právě v den narození Páně byl tento chrám, přeplněný věřícími, oblehnut vojskem a ze všech stran zapálen., takže několikatisícové množství křesťanů s biskupem kněžími se udusilo nebo uhořelo. Tomuto pronásledování učinil konec teprve následující císař, sv. Konstantin Veliký, který roku 313 vydal edikt o svobodě křesťanství a tím umožnil, že křesťané žili beze strachu a v klidu mohli šířit své učení po celém tehdejším světě. Tak vyšel z vězení i sv. Mikuláš. Sv. Mikuláš proslul svou láskou k pravdě, nevinně trpícím a hlavně svou nevýslovnou dobrotou, pro kterou je nazýván "Vtělená dobrota". Přesto tato "Vtělená dobrota" uměla ukázat, když to bylo nutné i nekompromisní přísnost. To se stalo na církevním sněmu v Nicei, který byl svolán proto, že se po zemi rozšířil blud, tj. falešné učení, které popíralo božství Ježíše Krista. Tento blud nazývá podle svého hlasatele Aria ariánismem. Tento názor, vycházející ze židovského způsobu mýlení a chápání boha. Totiž v tom, že neuznává a nechápe Nejsvětější Trojici. Tvrdí, že Syn není roven Otci ve své přirozenosti, že je něco nižšího, tudiž pouhý člověk. Správné křesťanské učení však je, že Otec je větší než syn co do příčinnosti, nikoli přirozenosti. Otec jako první způsobuje cokoli a všechno. Jméno Otec není podle přírozenosti, ani podle společného působení, ale vyjadřuje vztah mezi oběma osobami. Syn nemá pouze přirozenost, než Otec, se kterým je "constubtantial, coetern a egal", tzn. "stejné podstaty, stejně věčný a rovnocenný". Otec rodí Syna, který je s ním identický, tj. s Ním totožný, co do přirozenosti, nikoli však jako osoba. Tuto formulaci právě na tomto církevním sněmu v Niceji roku 325 schválili církevní otcové a zařadili ji do vyznání víry, které se podle tohoto sněmu jmenuje "nicejské" a ve kterém se říká, že "Syn je jedné podstaty s Otcem". Při zasedání tohoto sněmu, na kterém se sešli všichni biskupové křesťanské církve, mezi kterými bylo mnoho světců a kteří s největší vážností řešili tto zásadní problémy křesťanského učení svědomím obrovské odpovědnosti před následujícími generacemi a jejich spásy, vystoupil sv. Mikuláš avyťal Ariovi přede všemi políček. Tímto činem názorně a důrazně vyjadřil, źe tyto "smrtonosné myšlenky" ariánství a jiných bludů přínašejí duchovní smrt a věcné utrpení a že z lásky k lidem a jejich spáse musíme umět být nekompromisní a hájit Boží pravdu. Jako duchovní pastýř ukázal sv. Mikuláš lásku a péči o své stádo, neboť se řídil poučením Krista, že dobrý pastýř dává život za své ovečky. Sv. Mikuláš pomáhal svým svěřencům nejen v potřebách duchovních, ale také v nedostatku hmotném.

Známou se stala událost, ve které sv. Mikuláš pomohl chudému otci tří dcer v zoufalé situaci. Otec se totiž rozhodl, že nemůže-li své dcery z nedostatku peněz na věno provdat, pošle je na prostituci. To se dozvěděl sv. Mikuláš, připravil rychle velký váček peněz a tejně, v noci, aby jej nikdo neviděl, vhodil peníze do domu, ve kterém bydlely dcery s otcem. Zakrátko nato se první dcera mohla vdát. Stejně tak se dělo i s druhou dcerou. Pln údivu, začal otec bdít a skryt čekal, aby zjistil, kdo je tím velkorysým dobrodincem. Tak zjistil, že je jím biskup Mikuláš a že to udělal proto, aby zachránil dcery před nešťastným činem. Se slzami v očích padl před ním na kolena a děkoval mu i když sv. Mikuláš zakázal, aby o tom mluvil před ostatními, on nepřestával chválit jeho dobrotu a taktnost. Jinou událostí, známou ze života sv. Mikuláše, je vzkříšení tří dětí, zabitých jedním bezectným hostinským lačným peněz. Oné noci, kdy se odehrál tento strašný čin, nocoval v onom hostinci i sv. Mikuláš, který byl na cestě na koncil do Niceje. Ve snu mu Bůh sdělil, co se stalo, a tak sestoupil rychle do sklepa, kam hostinský skryl těla zabitých dětí, učinil znamení svatého kříže a rázem přišly děti nazpět k životu, jako kdyby pouze hluboce spaly a s láskou objímaly starého biskupa. Potom se sv. Mikuláš obrátil k hostinskému, který padl hrůzou na zem, když zjistil, že je odhalen. Sv. Mikuláš mu ale pomohl vyznat se z hříchů a smířit se s Bohem. Na památku tohoto zázraku se stal svátek sv. Mikuláše velkou slavností zvláště pro děti, neboť sv. Mikuláš děti velmi miloval a jak za svého pozemského života, tak i nyní z nebes jim všemožně pomáhá a chrání je. V této souvislosti se připomíná ještě jedna událost, ve které sv. Mikuláš pomohl jednomu dítěti a jeho rodičům. Bylo to již dlouho po smrti sv. Mikuláše, který však byl velmi uctíván ode všeho lidu a vzýván v různých nesnázích. Stalo se tedy, že jedni křesťanští rodiče poslali svého synka Vasila do chrámu s darem. Po cestě byl uchvácen Turky a odvlečen k Amirovi, kterému měl sloužit jako sluha u stolu. Když se jeho rodiče dozvěděli, co se stalo, neztráceli naději a vroucně se modlili o pomoc ke sv. Mikulášovi. A sv. Mikuláš jim ho opravdu vrátil. Když malý Vasilek právě přinášel Amirovi pohár vína a třásl se před ním, byl náhle uchopen do vzduchu a i s pohárem se octl před zraky svých rodičů. To se stalo na svátek sv. Mikuláše. Další známou událostí ze života sv. Mikuláše je vysvobození tří nespravedlivě odsouzených generálů. Jmenovali se Nepotian, Urs a Erpilion, byli generálové v císařském vojsku za doby císaře Konstantina Velikého. Tito byli falešně obviněni a odsouzeni na smrt. Sv. Mikuláš se jich hned ujal a statečně je veřejně bránil. O jeho činu se dozvěděl i císař Konstantin a začal věc zkoumat. V noci pak se mu ve snu zjevil sv. Mikuláš, jak se generálů zastává. Císař nechal hned nespravedlivě odsouzené propustit a zbavil je falešného obvinění. Sv. Mikuláš se stal také patronem námořníků, kteří jej vzývají jako svého ochránce, neboť když ještě žil, vzývali jej v duchu námořníci, nacházející se ve velkém nebezpečí a on se mezi nimi objevil, utišil uragán moře, stejně jako bouři v jejich duších. Všechny tyto činy a živá vzpomínka z generace na generaci udržují živý obraz duše plné dobroty sv. Mikuláše a přípominájí nám velké přikázání Boží - přikázaní lásky k bližnímu. Svatý Mikuláš zemřel r. 342 ve svém sídelním městě Myře. Byl ještě za svého pozemského života ctěn v celém tehdejším křesťanském světě. V 11: stol. byly jeho tělesné ostatky převezeny do italského přístavu Bari, kde jsou dodnes. Sv. Mikuláš ani po své smrti nezapomíná na své stádo. Každého dne posílá svou pomoc v nejrůznějších problémech a trápeních všem, kteří se k němu utíkají. Neboť i dnes, stejně jako za pozemského života sv. Mikuláše, stejný Bůh působí skrze svého svatého nespočetné zázraky.

Jméno Mikuláš je česká forma řeckého jména NIKOLAE. Je jedním z nejrozšiřenějších jmen na světě. Skládá se z řeckých slov NIKE = vítězství a LAOS - lid a znamená "člověk z vítezného lidu". Ve světových jazycích existují nejrůznější obměny tohoto jména, nejčastěji jsou: Nikolaj, Niki, Nikolaus, Klaus, Miklos, Mikuláš, Miki nebo ženská forma: Nikoleta, Coleta atd. Kdo nosí toto jméno, má možnost si připomínat ze života sv. Mikuláše, že nejkrásnější vítězství je vítězství nad vlastním sobectvím.